Má cesta k sobě II – díkuvzdání

Co všechno mi po skončení terapie došlo?

Dokážu se na svůj život podívat z jiného úhlu. Pochopila jsem, že všechno, co mi bylo dáno prožít, mi bylo opravdu dáno jako dar.
Nebyla to smůla na rodiče – oni mě milovali a milují dodnes. Dali mi všechno, co mohli.
Nebyla to smůla na partnera – vzali jsme se z lásky. A že jsme se nedokázali sladit? To není ničí vina. Byli jsme si pouze navzájem zrcadlem.
Skončila jedna etapa mého života, ve které jsem měla za úkol založit rodinu se třemi dětmi, vytvořit domov v novém domě a dospět.
S uspokojením mohu konstatovat, že děti se mi za moje značné úsilí dát jim maximum lásky odměnily tím, že mě ušetřily pubertálních vzdorů a dnes, kdy jsou dospělé, máme otevřený a přátelský vztah.
Dům, který manžel postavil a já zařídila uvnitř, je pro ty děti opravdu domovem a pro nás místem, kde můžeme pracovat a neomezeně se věnovat svým koníčkům.

Je mi 46 let a konečně jsem dospělá. Beru stoprocentní odpovědnost za svůj život do svých vlastních rukou. Nesedím doma v koutku ochromená strachem, že když projevím svou osobnost, nebudou mě mít rádi. Pochopila jsem, že to není můj problém, ale jejich. Nelíbí se vám, že jsem se změnila? Že jsem zahodila masku hodné hospodyňky a konečně žiju svůj život a ne ten váš? Nevadí. Najdou se tací, kterým se budu líbit právě taková. Začala jsem si své spřízněné duše aktivně vyhledávat a docela se daří. Už jich mám pět.

Celou terapií se jako ta pověstná červená nit táhne jedno základní pravidlo: PŘIJMOUT.

Přijmout vše, co se mi v životě přihodilo. Ruku v ruce s opravdovým přijetím pak přijde i odpuštění, pochopení, úleva a láska. Obrovský příliv lásky objímající celý Vesmír.

Nebudu vám tady tvrdit, že do konce života už budu jen plout na růžovém obláčku, takové bludy se v terapii něhou nehlásají. Přišel čas setby, a ty pytle s osivem jsou někdy docela těžké. Samozřejmě, že se občas ozve i můj starý společník – strach. Ale už mám nástroje, jak se s ním vypořádat. Život jde dál a jedna změna otvírá prostor pro řadu dalších. Začátek nového znamená konec starého a jak jistě víte, konce bývají často bolestivé. Vztahy, partner, práce…

Tak vesla do rukou a hurá do proudu…

----------------------------------------------------

A ještě jako bonus trocha lyriky:

Moje díkůvzdání

Milý pane, tímto Vám vzdávám díky za to, že jste mě naučil Otevřenosti.
Díky tomu mě opustil strach.
Mé srdce se přestalo zmítat jak lapený motýl a tluče tiše a pravidelně.
Vy jste mi, pane, zachránil Zdraví.

Milý pane, tímto Vám vzdávám díky za to, že jste mě naučil Pokoře.
Díky tomu mě opustila sebelítost.
Mé myšlenky – dříve tak temné a husté jako kal na dně nádoby – teď proudí a zurčí jako horská bystřina.
Vy jste mi, pane, zachránil Rozum.

Milý pane, tímto Vám vzdávám díky za to, že jste mě naučil Přijetí.
Díky tomu mě opustil pocit viny.
Poznala jsem, že jsem milované dítě svých rodičů a jak krásné je přijmout sama sebe.
Vy jste mi, pane, zachránil Svobodu.

Milý pane, tímto Vám vzdávám díky za to, že jste mě naučil Lásce.
Díky tomu mě opustil můj hluboko ukrytý vztek.
Poznala jsem, jak krásné je milovat druhé bez podmínek.
Vy jste mi, pane, zachránil Přátelství.

A na závěr, milý pane, Vám vzdávám díky za to, že jste mě učil o Milování.
Díky tomu mě opustila tíseň.
Poznala jsem, že mé tělo je jako harfa a že muž není nepřítel.
Vy jste mi, pane, zachránil Život.

Od něhoterapeuta klientky odchází usměvavé, spokojené, svobodné a dospělé. Přesně tak se cítím. Plná lásky, klidu a touhy dávat to dál.

Ještě jednou: DÍKY, PANE HAVELKO.

Jana Roubcová, Třebíč (jaromax@seznam.cz, 20. 3. 2009)

Zkušenosti klientů aneb
ověřitelné výsledky:

» Zkušenosti dalších klientů

Napsali o terapii:

„Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit, že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
Míla Lukášová, terapeutka

„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora, s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
Petr Velechovský, Modrá alfa